Tvrz

Pozůstatky tvrze jsou patrny i s opěrnými pilíři. Celková délka vnější fronty je 18 metrů. To ale není původní rozměr, protože pilíře podpírají pouze pravou část, zatímco levá část se sklepní chodbou byla pravděpodobně později k tvrzi přistavěna. Tím by se rozměr tvrzní hradby zmenšil zhruba o 4 až 5 metrů, takže původní čelní rozměr byl srovnatelně kratší. I tak je to více oproti dochovaným tvrzkám v Pyšele nebo Náramči se čtvercovými základnami necelých 10 metrů. Dnes je terén kolem objektu značně změněný, dříve byla více patrná mírná vyvýšenina, na níž tvrz stála, oproti toku potoka. Navíc se dá předpokládat příkop, obklopující základní hradební zdivo. Vnitřek tvrze je dnes zasypán s propadem sutě do spodních částí, jen novější podsklepí je přístupno v podobě krátké chodby, poměrně většího prostoru sklepa a částí schodiště vedoucího někam do zasypaného vyústění. V horní části zaniklé tvrze stojí rodinný domek se zahradou manželů Jeřábkových č.p. 53, vše s jedním přístupem z boční strany od bývalého dvora.

K torzu tvrze přes vjezdovou cestu přiléhá nyní kulturní dům, kdysi panský dvůr, patřící k tvrzi. Když tato ztratila od poloviny 17. století zcela svůj význam a jasenické "zboží" připadlo k panství náměštskému, stala se část dvora "sídlem" správce, jakéhosi lepšího šafáře. V té souvislosti se traduje, že v jedné klenuté místnosti býval "rytířský" sál. Spodní část objektu je rovněž zaklenutá, horní patro je stropně rovné. Původní stav doznal v průběhu doby častých změn, vznikla tam sýpka, a proto byla zazděna větší okna a nahrazena pouze průduchovými otvory. Za obydlí sloužila přistavěná horní část, dnes jsou tam dva byty. Chlévy a snad i jiné hospodářské přístavky měly své umístění v prostorách nynějšího sálu. Celý objekt dvora byl uzavřen dvěma vjezdovými branami, z nichž jedna se zachovala dodnes. Skromná obydlí stálých zaměstnanců statku, tzv. "štrapicírů" a deputátníků byla za bývalou tvrzí.

Existujejí záznamy, že při bouracích pracích v lokalitě "dvůr", byla objevena "tajná" chodba v hloubce 2,5 metrů rozdvojující se dvěma směry - k Čikovu a k návsi. V dávné minulosti šlo možná o únikové trasy v případě ohrožení od tlup loupeživých "lapků". Pod dnešním kulturním domem, zřízeným v letech 1946 až 1948 byl v jeho východní části, v hloubce 3 metrů pod úrovní parketu objeven sál a při vyvážení navážky se přišlo ještě na dva větrací komíny. Nekteří brigádníci se spustili dolů a odhadli velký prostor. Byla snaha jej prozkoumat, ale ve snaze dodržet termín otevření domu bylo od tohoto záměru upuštěno. Stojí ještě za zmínku, že níže pod sálem se narazilo na sklepní prostory, což odpovídá skutečnosti, že povrch dnešní silnice do Čikova je několik metrů výše oproti původnímu stavu. A ještě dnes je vidět základovou zed v šířce asi jednoho metru, složenou z kamenných dílců a situovanou před bývalou sýpkou. Vše nasvědčuje tomu, že stará cesta z Čikova do Jasenice není totožná s přítomným stavem. Lze se jen domnívat, kudy těsně před vesnicí vedla.

Dnes je podzemí tvrze přístupno dveřním otvorem v hradební zdi a sestává ze sklepní místnosti a částí zasypané schodištní chodbičky. Vypráví se, když tvrz v 18. století zcela zpustla a půda okolo se začala obdělávat, přicházelo se na zbytky základů i na ohořelé trámy. Vede to k oprávněné domněnce, že tvrz byla propojena s objektem "dvora", a to s dosud neprozkoumaným podzemním prostorem domnělé "poradní síně".

Tvrz se sice písemně připomíná teprve v r. 1567, existovala však asi již v první polovině 15. století, neboť v roce 1411 tu sídlil Hynek z Jasenice. Dle znaku sem čítáme i jeho bratra Adama z Jesenice, jenž držel (po smrti Hynka) r. 1464 až 1466 Jesenici a Lhotku. První vzácný znak měl Jiřík z Jesenice, který r. 1481 držel Jestřebí, r. 1490 Otěchleby a Přibyslavice (dále pusté) a měl švagra Čeňka ze Zvole (r. 1492). Roku 1494 vlastnil Pucov a byl ženat s Dorotou z Hrádku, sestrou Ludmily pocházející asi z rodu Melounů z Hrádku. Jejich dcera byla provdaná za Ctibora z Janovic, což se uvádí v listině z r. 1503, uložené v archivu města Velké Bíteše.

Znak dle jasné pečeti Jiříka z Jasenice z r. 1503 znázorňuje rozkřídlený ocas orlice s pařáty. Tento starý znak měli vyrytý (erb vedle postavy mnicha) na monstranci z r. 1473, chované ve Velké Bíteši. V r. 1507 vlastnili Jasenici vladykové z Janovic. V r. 1567 koupil ves s tvrzí Jiří Vanecký z Jemničky, v jehož majetku byla blízká Vaneč a r. 1595 ji prodal své švagrové Anně Zámrské ze Zámrsku. Po ní se na Jasenici vystřídali Zdeněk Zámrský, od r.1603 jeho chot' Kateřina Dubská z Třebomyslic a nato její druhý manžel Karel Gryn ze Štyrcenperka. V r. 1649 přikoupil zadlužené panství, které bylo `úředně prodáváno, k svému náměšťskému panství Ferdinand z Verdenberka. Tvrz přestala sloužit jako panské sídlo a v druhé polovině 17. století úplně zanikla. Dochovaly se z ní jen zbytky na návsi. Z nich je patrné, že šlo o dvoukřídlou renesanční stavbu.