Historie

Letecký pohled

První písemný záznam o Jasenici je z roku 1353. Z té doby jsou uváděni vladykové z Jasenice - tehdy psáno Jesenice (Jessenycz) - na zdejší tvrzi. Jeden z členů vladyckého rodu se podílel na zhotovení starobylé monstrance se znaky Jasenice a Velké Bíteše z roku 1473. Monstrance je majetkem města V. Bíteš. Ves potom držely vladycké rody z Tasova, Janovic a porůznu opět z Jasenice i odjinud. Od poloviny 17. století se ves stala součástí velkého panství náměšťského a je pozoruhodná existencí dvou velmi starobylých, původně pozdně románských církevních architektur - kostela sv. Klimenta na návrší nad obytnou zástavbou a kaple sv. Máří Magdaleny uprostřed vesnice. Starobylý kostel a kaple jsou tím cennější, že v sobě skrývají tři neporušené, více než půl tisíciletí staré zvony. Kostel sv. Klimenta byl též významným poutním místem, poutě se zde údajně konaly už kolem roku 1320. Zvony ale dále vyzváněly, staletí plynula a s dobou se vyvíjel i název vsi.

  • 1353 - in JESSENYCZ prope THASSAW "v Jesenici blízko Tasova" (první písemná zmínka v latině)
  • 1354 - plebanus in JESSENICZ "farář v Jesenici"
  • 1365 - in villa JESSENICZ "ve vsi Jesenici"
  • 1371 - JESSONICZ vesměs zápisy v latině v Zemských deskách moravských
  • 1410 - JESENICE český název
  • 1456 - JESENICZE
  • 1466 - super GESENICZE "nad Jesenicí"
  • 1494 - JIESENICE
  • 1508 - JESENICZY uvedena tvrz a potok Jasinka
  • 1672 - JESSENITZ německý název
  • 1718 - JASSENITZ původní hláska "E" se mění na "A" - převážně i nadále
  • 1794 - JASENITZ
  • 1850 - JASENITZ, JESENICE úřední názvy
  • 1872 - JASSENITZ, JASENICE též česky "Jesenice"
  • 1882 - Otevřena obecná škola v Jasenici
  • 1886 - Postaven kamenný most přes potok Jasinku
  • 1908 - JASENICE setrvalý název
  • 1910 - Postavena nová školní budova
  • 1919 - Vysazeny tří památné lípy u kaple sv. Maří Magdaleny
  • 1924 - JASENICE úřední název (založena pamětní kniha)
  • 1929 - Zavedeno elektrické pouliční osvětlení
  • 1929 - Odhalen Památník padlých
Kronika
 

Škola

Škola

Je tomu skutečně dávno, kdy do lavic zdejší jednotřídní národní školy zasedla mládež z Jasenice a přiškoleného Jindřichova. Staré školní stavení čp.25 z roku 1882 dosluhovalo definitivně na počátku 20. století (starou školní budovu současně vlastní Martin Franěk) a z iniciativy obce se pomýšlelo postavit školu úplně novou na vhodném pozemku skoro uprostřed vesnice čp.50. Začalo se stavět 13. dubna 1909, a kolaudace byla provedena 22. června 1910 a budova byla vysvěcena jinošovským farářem P. Aloisem Blahou 24. července téhož roku. V současné době slouží tato budova jako sídlo obecního úřadu a knihovny.

Dolování železné rudy a stříbra

V údolí potoka k Jestřabí po pravé straně louky ve stráni je bývalý důl na železnou rudu. Vchod do dolu je dnes z větší části zahrnut zeminou, ale i dospělý člověk by se zachovalým torzem otvoru protáhl dovnitř. Jaseničtí kluci, kteří kdysi dříve prolezli tato místa, nyní jako dospělí vzpomínají, že chodba je nejdříve v délce více než 30 metrů o něco nižší než postava člověka, dále se ale neustále snižuje. Rozžatá svíčka zhasínala, odvažovali se jít dál, ale pak ze strachu, aby se někam nepropadli, vraceli se zpět. Chodba prý se stala úkrytem lišek a jezevců a ten zvířecí pach tam byl cítit. A jak tomu bylo s dřívějším těžením rudy? Kopala se ručně a vozili ji na zpracování do tehdejších "šmelcoven", snad do pecí pod obcí Javůrkem u Domašova nebo na Novoměstsko. To mohlo být asi do druhé poloviny 19. století. Náklady na těžbu byly příliš vysoké a přestalo se dolovat.
Od tohoto dolu na konci jasenického katastru přejděme po louce potok a jsme na druhé straně, trochu sráznější a porostlé lesem, kteréžto lokalitě říkají "Vošmerky", nebo také "Chroustovec". Protože tam byl důl na rudu, která obsahovala stříbro, vžilo se též pojmenování "U stříbrného dolu". Vstupní otvor je viditelný, ale domnělá chodba za ním je zasypaná. Na povrchu v blízkém okolí jsou zřetelná propadlá místa, to jak zub času zaplňoval zeminou důlní chodby. I tyto pozůstatky dolování jsou dokladem nerostného bohatství okolí Jasenice. Dnešní těžba uranové rudy mezi Jasenicí a Pucovem je vlastně jen pokračováním primitivního staršího dolování.
Mezi bítešskou žulovou plošinou směřující k Třebíči a jinošovskou rulou se vytvořilo geologicky velice zajímavé složení s centrem právě v okolí Jasenice. Nalézá se zde řada nerostů těžebně využívaných našimi předky.
V polní trati za kostelem se v hnědé hlíně objevuje dlouhý, až černý pás, zvláště viditelný na jaře. Je to přítomnost tuhy, která zde vystupuje až k povrchu terénu. V trati směrem k Březce a Pucovu se nalézají kameny žluté a hnědé barvy i s obsahem křemene. Jsou velice těžké a pravděpodobně se jedná o krevel s obsahem železa. Údajně byl v okolí zjištěn i kaolin jako usazenina složená s křemene, slídy a jílových nerostů. O "bílém" kameni se více píše v souvislosti s pomníkem padlých u kaple. Zde se jen dodává, že jeho výskyt je určen lokalitou na vyvýšenině u potoka ve směru k Naloučanům. Jde o tvrdý vápenec vhodný i pro zhotovování pamětních křížů.

Šňůra rybníků a rybníčků se táhla od Jestřabí k Jasenici a bylo jich prý více než dvě desítky. Dnes stojí za zmínku jen dva, jeden větší a druhý menší. Z těch ostatních se dochovaly jen zbytky hrází. Prý se velkou vodou protrhly a nikdo je už neobnovil. Rybníky ustoupily loukám.